Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Člověk je tvor od přírody líný, někdy dokonce tak líný, že je líný být líný. Tak nějak jsme se objevili na brigádě na Vagóně, kterou jsme si ještě cestou okořenili sjezdem Kamenice. Každopádně bylo veselo...

Když už nás Sixťák, Bols a naše vrozená altruistická touha vytáhli štípat dřevo na vagóně, samozřejmě nás nemohly nechat chladnými stavy okolních řek, jež v pátek nabízely svezení přímo pohádkové. A tak jsme se čtyři stateční, říkejme jim třeba pan A, pan B, pan C a pan D, na poslední chvíli dohodli a vytvořili údernou skupinku mířící na Kamenici.

Pan A měl (s ohledem na kumulující se technické nedostatky víceméně náhodou) fungující auto, bohužel tentokrát bez zapůjčených íček, což několikrát při navazování lodí naplocho hlasitě proklel. Lodě nicméně neupadly a pádla v autě nikoho nezabila. Sláva. Díky logistické přípravě z předchozího večera bylo možné vyrazit časně z rána přes Tróju již směrem na sever, kde pan A celou cestu něpěkně týral motor svého vozu trpícího značnou zátěží, ač pan B opakovaně tvrdil, že zhubnul. Cílem bylo dosáhnout Plavů dostatečně brzo, aby nám neunikl vlak, který v 10:33 odjíždí z Jesenného do Plavů.

Tomuto cíli padla za oběť i návštěva pověstné pekárny v Držkově, kde kručení žaludku pana D (neb se nenasnídal) přehlušilo i kvílení brzd přetíženého vozu v prudkém kopci. Rovněž převlékání proběhlo velmi promptně, abychom se příliš nezdrželi. Přesto nás pan C ohromil výhodnou koupí vodácké obuvi, která za velmi mrzký peníz poskytovala majiteli obvyklou užitnou hodnotu i přes to, že byla každá bota jiné velikosti. Když pan C navíc panu A pochválil jeho novou bundu přívlastkem "sexy", pan A již na nic nečekal a vyhlásil konec převlékání.

Cestou do Jesenného se však ukázalo, že došlo ke drobné přesmyčce při vyhledání vhodného spoje, čili vlak v 10:33 nejel do Plavů, ale z Plavů do Jesenného, inu. Pánové B a D tak museli čekat o půl hodiny déle, navíc v zimě a v případě pana D i nalačno ač, věděl-li by to, stihl by návštěvu v Držkovské pekárně i dvakrát.

Jak jsem již zmínil v předchozím odstavci, počasí bylo typicky vodácké. Zima a vodní stav kolem 55cm, čili hnusně a žádná voda. Přestože nás Kamenice za tohoto stavu již nepřekvapí, rozhodně nás však potěší, což byl rozhodně i tento případ. Samotné splutí horního úseku nezavdalo příčinu žádným hrůzostrašným historkám, jen pár stromů přes cestu nás donutilo asi dvakrát přenést. Po podzimním oddychu a při vypuštěném kanále se však sjezd Kamenice stal nevšedním svátkem všedního víkendu.

Níže pak pokračoval příděl stromů v řece, konkrétně v peřeji pod Navarovským mostem, kterou jsme však mezi větvemi nějak sbouchali. O kus dál před Tobogánem jsme však již přenášet museli, ale Tobogán samotný jsme naštěstí oželet nemuseli. Ba, nakonec jsme si jej velmi užili. Sice pan A hned zčerstva prohrál v sázce s panem C pivo, neb se pan A po předchozích zkušenostech s tímto vodním stavem domníval, že pomocná smyčka v půli Tobogánu nebude možná. Kromě zastávky v levém vracáku se však též ukázalo, že lze zajet i do vracáku vpravo pod skálou, jen se nebát válce. Nakonec jsme Tobogán jeli asi třikrát, inu skvělé. Poněkud jiné starosti měl pan B, který měl výrazně nižší poměr výtlaku lodi ku váze jezdce, než byl průměr výpravy. Tím byl nemilosrdně pasován do role průzkumníka dna, které se nadvakrát pokoušel rozbít špicí své lodě, což napodruhé tvrdou ranou odneslo i jeho levé chodidlo, neb řeka dokáže udeřit i skrz plast.

Zajímavou změnou ve splutí Kamenice byl vypuštěný jez, který nabízel jednak sjet si jednu drobnou peřejku navíc, neb obvykle jest tato zatopena. Dále bylo možno vidět boj na deseticentimetrové mělčině o vyhnutí se stromu a rovněž neplánovaného břehuláka z dílny kumpánů pověstného Djembeese, kteří se na nás dotáhli na Tobogánu. Samotný jez byl pochopitelně zcela suchý, stejně jako náhon k elektrárně. Pohled to byl každopádně nevšední.

Dále nás čekal nákup bio-potravin na bio-statku, zejména bio-jogurtů a bio-sýrů, které se tam dělají z pravých bio-krav, které svým bio-smradem a roztroušeným bio-odpadem na příjezdové cestě zpestřily tento bio-nákup. Pravda, málem jsme už pochybovali o tom, že bio-farmu najdeme, neboť se navigace chopil pan C, který pana A směroval slovy "rovně na Stanový", což vzhledem ke značení zmíněné destinace doprava byl poněkud oříšek. Naštěstí se pan A za podpory ostatních nedal zmást a nejel rovně, ale na Stanový. Pro pořádek však uveďme, že všechny cesty vedou na Stanový, jen se po nich občas jezdí špatným směrem.

Pozdní odpoledne jsme pak strávili nákupem v diskontním supermarketu v Tanvaldu, vysadili jsme pana B na vlak, neb se vracel zpět do Prahy za svou milou, a vyrazili jsme již do Kořenova na vagón. Zde na nás čekal Bols s děvčaty, konkrétně Janou a Beátou, které se rovněž uvolily štípat dřevo, k čemuž záhy i došlo. Nesmím zde zapomenout i fakt, že dámy nejen že se vydaly hledat houby, ale dokonce i nějaké našly, takže pak mohly jako doprovodný gastronomický program večer připravit smaženici.

Po příjezdu Sixťáka se pak zšeřelým odpolednem rozezněl zvuk motorových pil, které porcovaly kmeny na poněkud stravitelnější a rozseknutelnější kousky. Mezitím dorazil i KGB s Blankou, které však ochořel choť, jenž by se při porcování špalků též jistě hodil. Večer jsme pak vyrazili do hospody v zatáčce, leč přes opakovaná přání pana C dámy nesouhlasily s návštěvou sauny. Po výtečné večeři se centrum dění přesunulo zpět na vagón, kde jsme společně zapěli mnoho veselých i tklivých písní, na radost i na žal. I zde se opět prokázalo, že mladí nevydrží večírkovat příliš dlouho, neb povětšinou odpadli již kolem půlnoci a zdaleka nevyčkali konce kulturního programu ve tři ráno.

Druhý den dorazila na běžky ještě Míša, ale to jsme v sestavě ze včerejška stihli rozporcovat ještě pěkných pár špalíků. Kromě toho za denního světla došlo i na opravu odchlíplých dřevotřískových desek a pan C čistil okapy od listí, přičemž musel balancovat na žebříku opřeném o vagón a postaveném na špalku, což bylo možné považovat za ledacos, jen ne za stabilní základnu. Pan C nicméně prokázal velikou dávku štěstí i odvahy, o šikovnosti jeho a síle držících nemluvě.

Dalším programem pak byla zejména výměna komínu u kamen, neb ten starý obsahoval již pohříchu mnoho děr a málo železa. Pak jsme zabalili a vyrazili na milou procházku k Mumlavským vodopádům, které jsme samozřejmě teoreticky sjeli včetně přilehlých peřejí a slajdů, někteří i vícekrát. Ve stopách Lišky jsme rovněž zmučili pana C, neboť předtím prokázal nezodpovědnou hravost tím, že nejen dámám stále házel sníh za límce a jiné části oděvu. V liščí noře se zutou botou sice částěčně vychladl, leč jistě by se mělo jednat o varování pro nadcházející zimní období.

A to je vše. Postavy v tomto příběhu by samozřejmě mohly být smyšlené, ale nejsou. Ještě že tak, protože jinak by to nebyla taková sranda. Inu, tak se pěkně zahřejte tím naštípaným dřevem na vagóně a už se zase těšte na Kamenici :-)