Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Je pánská jízda nejlepší? Smí kuchař luxusní restaurace jíst v mekáči? Dá se na kanoi jezdit WW? Co na to vopice? A Peter Csonka? Je Pablo bezchlupáč? Co zbyde přes noc z Napoleona? Může ve Vltavě dojít voda?

Na všechny tyto otázky nám dal odpověď právě uplynulý víkend. Nuže, začněme hned otázkou první: Pánská jízda rulezz. Netřeba se stresovat, ostatně fanynky se vždy nějaké najdou. Večerku pak určuje výhradně únava hlasivek a množství alkoholu. Budíček stejně tak. Netřeba taktéž nikoho přemlouvat a lovit, od toho jsou tam tentokrát jiní a dobře jim tak. Problémy se vyskytnou jen občasně, například údajně "zapomenutá" Pablítova peněženka, o které však stejně víme, že mu ji Petra pod rouškou Pablovy začínající senility tajně schovala na Žižkově, aby jej uchránila před démonem alkoholu.

Marně.

Stihl to už v pátek.

I v sobotu.

Už páteční návštěva mekáče v Budějovicích dávala tušit nevšední nádech víkendu. Dvě lehce klátící se individua a já (řidič) jsme mezi hustokrutou diskomládež příliš nezapadli, snad i kvůli vinnému odéru, neboť Brťas rozlil víno po autě. Slovutný gourmet a kuchař světoznámé restaurace si pak dal dva hamburgery a Pablo zapil víno šejkem, což kupodivu přežil. Večírek dál pokračoval v hospodě u kempu. Favoriti kategorie K1M (něco přes 20 let) už byli ve stavu pokročilého veselí. Již z dřívějších závodů vím, že jsou přesto schopni ráno najít loď, nasadit špricku a něco zajet. Stále mě to však nepřestává překvapovat. Pozoruhodné je i odhodlání juniorů K1JM (do 18-ti let) vyrovnat se jim alespoň v hospodě, ba mnohé YGSTm (Youngsters - zhusta bez techničáku) nevyjímaje. Příslušnice kategorie YGSTž se pak buď věší na zmíněné experty z K1M, nebo hulí před hospodou. Inu, mládež.

Postupem času pak ztratil Grázl kontrolu nad sebou a tedy i nad svou kytarou, které se chopil Pablíto. Zapěl pár tklivých písní a pak jsme se do toho opřeli pořádně, aby se neřeklo, že to neumíme rozjet. Po několika mnoha vypalovačkách už jsme vyčerpali jak publikum, tak denní dávku elánu a šli spát. V noci nás lehce zaskočil jemný deštík, který však rozhodil jen mne. Byť jsem se snažil Pablíta a Jirku vzbudit a přimět je k reakci na nastalou změnu meteorologické situace, nevěnovali pozornost ani mně, ani srážkám. Totéž se opakovalo i poté, co jsem postavil stan, a má nabídka přesunu do sucha se setkala jen s minimální odezvou spíše na úrovni vegetativní reakce na okolní podněty. Přehodil jsem přes ně tedy igelitovou plachtu a odešel spát do stanu sám.

Sobotní dopoledne vyplnil Kosatka svým funslalomem, který byl sice roztomilý, ale sestával se pouze z dotyků ve vracácích a jednoho obnášení. Podle mého skromného názoru to chtělo nějakou pořádnou kosatkovinu, kolo neštěstí nebo jiný masakr, prostě aby bylo potřeba bojovat o holý život. Následně čas dospěl ke startu hlavního závodu ve freestylu a hned v úvodních kategoriích se představil Pablo, který se zapsal do kategorie YGST, čili Youngsters. Tato kategorie, pracovně též nazývaná "bezchlupáči", je určena výhradně začínajícím borcům, kteří běžně nedávají standardní figury a kteří ještě v minulých letech nikdy nestartovali v závodě. Pravda, Pablo svým věkem převyšoval běžné Youngstery v průměru dva a vícekrát. Na druhou stranu musel však najít odvahu a riskovat, že místo aby se ztratil v davu K1M, dá svou kůži na trh a nechá se rozsekat od ... děcek. Z devíti se pak kvalifikoval do finále ze čtvrtého místa, a to i přes mírný handicap následků pátečního večírku.

Zato K1M byla nacpaná k prasknutí, soutěžilo 33 borců. S Jirkou jsme to pak už neměli nijak jednoduché, taky proto, že se porotě asi nelíbily naše loopy a cartwheely. To je na tomto sportu pěkné, že máte na koho svést, když se nedaří. Kvalifikování do desetičlenného semifinále by bylo v borci našlapaném závodě dost sci-fi, já jsem skončil 22. a Jirka o pár šprušlí dál. Po roce ježdění jsem za to ale rád :-) Kvalifikační jízdy pak zcela ovládl Čony, kterému musela porota body počítat dvakrát déle, než sám jezdil. S neskutečným skóre přes tisíc bodů za jízdu se usadil na čele. Bezchybně to tam nasekal jako robot, prostě profík.

Odpoledne jsme strávili střídavě koukáním na závody a já jsem do toho ještě počítal a tiskl výsledky. Vzhledem k velkému počtu singlířů a díky nasazení některých kajakářů se v kategorii C1 sešlo neskutečných 14 kousků, takže muselo být i semifinále. K velkému překvapení všech to kajakáři docela dávali i v kleče a s půlpádlem, vůbec neměli problém při eskymování. V šest vypnuli vodu, tak jsme se s Pablem jeli projet na inlajnech. Večer mělo být promítání vodáckých filmů a vyhlášení výsledků kvalifikace mužů.

Po shlédnutí pár filmíků třeba i z letošní Tróje začal večírek, který lehce trpěl tím, že se masy rozdělily na skupinu u hospody a u loděnice. Loděnická skupina musela nedostatečný přísun alkoholu kompenzovat jinak, zejména pitím tvrdšího kalibru. K tomu se výborně hodil třeba Napoleon, kterého pak Pablíto s Jirkou do rána porazili. Já jsem odešel spát již dříve v předtuše nedělního pozdního příjezdu do Prahy, abych se občas vyspal. Pablíto se stejně jako v pátek chopil kytary, ale protože byl Grázl ještě čilý, tak mu ji záhy sebral. Zatím Jirka opíjel "starší dorostenky", zejména Zuzku, která zrovna slavila jednadvacetiny, čehož pak spíše litovala, ačkoli ranními následky prý obvykle netrpí. Inu, mládež.

Kdo však trpěl ranními následky byl Pablo, kterého jsem o půl desáté vysypal ze spacáku. Záhy při závodě Sambacrossu přeslechl úvodní slovo organizátora o nutnosti levého průjezdu pod lávkou a nestrategicky místo úvodního sprintu zvolil přitahování, čímž poněkud zbrzdil počáteční rozlet naší posádky. Pravda, ani seberychlejší start nebyl s to kompenzovat kumulující se problémy v podpalubí, kde s každou vlnou přibývalo vody, což se ukázalo kritickým v Kolovadle. Přes veškerou snahu a brilantní závěs do pravého vracáku se nám již nepodařilo s otevřenou kanoí odjet po proudu dále bez toho, aniž by ji Kolovadlo doplnilo po okraj vodou. Sedě po prsa ve vodě jsme usoudili, že (ne)ovladatelnost plavidla neodvratně dosáhla kritické meze, a do cíle jsme se dostali plavmo, bohužel na nepostupovém druhém místě. Faktor lehkého háčka se i u dalších posádek jevil rozhodujícím, neboť i zkušené kapacity a mistři jednolistých pádel končili v Kolovadle jako my, zhusta hůře a hlouběji. Když máte na porcelánu navíc vopici, může úvodní průjezd válce skončit jedině rozsáhlým nabráním vody, která postupným hromaděním problémy dále znásobuje. Nebohé kánoe Samba, krásné a fungl nové výrobky firmy Železný, jsou sice velmi odolné, ale v přímé konfrontaci s betonem plně zalitá loď újmy nakonec dozná, tím spíše když se navalí bokem na kámen. I tak je výkon otevřených plavidel v tomto terénu hodný obdivu.

Dalším programem bylo semifinále mužů, které opět drtivě vyhrál Čony. Následovala finále ostatních kategorií, kde Pablíto postoupil ještě o jednu příčku výše a v drtivé konkurenci získal bronz. Další kategorie dopadly bez větších překvapení a tak se pozornost upřela k finále K1M, tedy konečný souboj chlapů o nadvládu nad Vrbenským playspotem. K velkému překvapení a lítosti Čonyho ve válci klesla voda, protože jí prý bylo v řece málo. Spíš bych si tipnul, že stavaři snížili hladinu, smůla. Zatímco ostatní občas brousili o dno plast, Čony otloukal svůj karbonový speciál Wavesport Project 54Cx. Navíc po drtivém průchodu všemi předchozími koly se mu ve finále nedařilo tak, jako předtím. Po úderech o dno ho to vyplachovalo, přesto dosáhl na velmi vysoké body, o kterých se ostatním mnohdy ani nezdálo. Štěstí tak přálo Honzovi Špindlerovi, kterému jedna skvělá jízda ve správný čas zajistila prvenství. Celá situace trochu připomínala Honzovo trápení na Sopotnici, kde byl naopak on tím neohroženým favoritem, který pak nečekaně pokazil finálové jízdy.

A to bylo víceméně vše. Pablo si v kategorii bezchlupáčů zaslouženě vylezl na bednu, což se mu příští rok v K1M už asi nestane. Ale třeba se pletu, i když to by musel začít trénovat jinak než orálně (tedy že se o tréninku hovoří). Tombola byla i tentokrát bohatá a i tentokrát jsme měli smůlu, což nás mrzelo o to víc, že hlavní cenou byl JK 4Fun. No nic. Cestou domů jsme se ještě stavili pro Petru, ženu Pablítova srdce, která mu přinesla burčáček, aby cesta lépe ubíhala. Přes lehčí zácpy jsme se pak do Prahy dostali vcelku slušně a celá akcička pak skončila už jen loučením pod Nuselákem.

A to je vše, sláva nazdar výletu. Rodeové závody jsou opravdu veselou zábavou a výborně stráveným víkendem, zejména jedná-li se o výlet v lepší společnosti. Nezbývá než doufat v další a vás ostatní odkázat na celkové výsledky CNAWR Rodeo Tour 2009.