Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Bohužel si z Čerťáků pamatuji dost (ba příliš), takže o této vynikající akci mohu podat stručné svědectví. Nicméně už tu máme zápis na Francescově blogu i povedený soupis zraněných ze Škvíry na Hydromagu. ***Galerie***

Páteční odjezd jsme stíhali různě, takže dopoledne jedoucí Francescovci, Karlovci a Pablítovci ještě stihli odpolední pouštění vody. Francesco se zapsal zlatým písmem do seznamu oddílových prásků sesmažením Škvíry a to hned dvakrát, takže musíme zásluhu přiznat opravdu Francescovi, nikoli náhodě. Naopak Kadlik se zapsal do černé kroniky, když si v témže místě pěkně zčerstva rozpáral pařátku a připravil se tak o celý víkend pěkného pádlování.

Lukášovci a Sixťákovci vyrazili na Čerťáky až k večeru, což jsem si alespoň vynahradil oslavou toho, že taky jednou nemusím řídit. Po větším množství piva a vína jsme konečně dorazili k Lipnu, kde večírek pokračoval až do pozdních hodin, než jsem po závěrečné Becherovce odpadl. V noci pak přišel déšť, který nám stihl zmáčet spacáky dřív, než jsme postavili stan, jiní se schovali pod stříšku.

Ráno bylo šedé a pusté, navíc zkrápěné deštěm. Z pochopitelných důvodů jsem vstával až v jedenáct a zachránil tak Janu s Lukášem a Sixťákovce od dopoledního pádlování v dešti, což ale příliš neocenili. Na vodě jsme byli kolem poledne, kdy jsem se už velmi těšil, až se pěkně rozhýbu a osvěžím, navíc díky Kátě jsme se nemuseli zdržovat shuttlováním a mohli ve složení já, Lukáš, Jana, Ještěrka, Sixťák a KGB vyrazit do vln.

Oproti jiným ročníkům byla letos voda naprosto luxusní, neboť byla velmi teplá a NESMRDĚLA :-D Nad řekou se kromě toho v chladnějších místech objevil mlhový opar, který řece dodal velmi nevšedního nádechu s puncem pekelnosti. Splutí samotné bylo vynikající, všichni se s tím prali s grácií sobě vlastní a jen Petra si údajně střihla nějakou tu krysku. Inu, Čerťáky jsou vodáckou perlou. Po začátku pod slalomkou číhá oblíbený Železňák, postrach všech, co ve válci nepádlují. Pak přijde pár vlnek a dva rybníky, kde si všichni pěkně povypráví o čerstvých zážitcích. Následuje jezík a za chvilku je tu zlatý hřeb programu, Papírna. Zde jde řeka prudce z kopce dolů přes pár velikých vln a jeden solidní válec, kterému se slabší povahy snaží zdaleka vyhnout. Že však v mnoha případech zůstane jen u snahy, to je samozřejmě nabíledni, takže došlo i na nějaké eskymáky a z vyprávění vím i o krysce.

Pravé peklo začíná v Okně, tedy ve šlajsně vysokého jezu, kde se řeka sklopí a rozjede do tempa, které jí víceméně vydrží až dolů. Letos nám Okno způsobilo spíše jen řadu hlubokých vylehnutí, ale musím zde vzpomenout i osud Richieho, který po eskymování pod Oknem skončil na šutrech uprostřed řeky a vyhodil si rameno. Pod Oknem je to každopádně mazec, pak obnést Škvíru a vzhůru na Schody. Zde je důležité nejprve předem vybrat svoji stopu a následně ji hlasitě sdělit ostatním, aby se mohli ještě hlasitěji smát těm, kteří stopu neudrží. Pravda, některé okolnosti objektivně donutí změnit plán, například raft nabalený na velikém šutru - rozdělováku přímo uprostřed. To jsem variantu pravé stopy vyměnil za levý střed. Záhy poté se raft ze šutru svezl doleva zrovna ve chvíli, kdy jsem do peřeje najížděl, a vynutil si tak další korekci trasy, abych pak ještě jednou uhýbal Doktorovi visícímu na šutru o pár metrů dál. Řeka si nicméně jako fant nechala jednoho člena posádky raftu, který po "odjezdu" z rozdělováku už nestihl naskočit a zůstal uprostřed živlu sám na kameni.

Pro velký úspěch jsme si celé splutí ještě zopakovali, což bylo rovněž velmi pěkné. Jana se při procházce kolem spodního úseku ztratila ostatním a ještě navíc minula na řece naši skupinku, takže nám šla naproti tak dlouho, až došla do Loučovic. Pozdní odpoledne jsme pak strávili u hospůdky a popíjením všeho možného, v mém případě kofoly. Mezitím Uršula prostřednictvím Karabáče na prvočinitele rozložila jedno bazarové ÉZetko od Wavesportu, které však nakonec kvůli hlubokému vrypu na dně nekoupila, i ten prodávající byl nějakej divnej. Každopádně večer bylo krásné počasí, takže jsme si pěkně pokecali a dokonce usušili spacáky. K pobavení všech se seznámili s Bogdanem, který svou dodávkou nejprve málem naboural Švorcáka a pak se lehce opřel do plechové střechy stánků, naštěstí bez následků. Večírek u Mariny byl spíše roztomilý, ale nijak zvlášť bouřlivý, neboť se do nás s příchodem tmy zaťaly ledové drápky paní zimy. Švorcákovci a Sixťákovci trávili noc na pláži u přehrady a v neděli pak dělali Microsovi chutě tím, jak tam pěkně foukalo na surf. Pablíto s Petrou večer odjeli, asi si zajezdili a zakrysili dost. Jako náhrada přijel alespoň Soukalík, dokonce bez lodě, ale zato nám pak v neděli nafotil krásné fotky.

Nedělní ráno bylo jako malované, tak jsme ještě v devět před závodem na vrchním úseku nasedli a pěkně si to užili. I spodní úsek byl opět velmi pěkný, navíc se nám ho s Petrem podařilo rychle zopakovat díky tomu, že jsme se nahoru vyvezli vlakem. Mezitím se kolem Schodů rozestavili naši fotografové, kteří nám vodácké radovánky pěkně zdokumentovali. Po jedné odpoledne došlo na další jízdu odshora, kde kvůli drobné organizační nepřesnosti zůstali Francesco s Kačkou, kteří se nás ostatních nedočkali, ačkoli jsme tam čekali všichni na všechny. Přidali se k nám dokonce i Sixťákovci, kteří pak smutnili nad tím, že si to sjeli jenom jednou, i když měli ráno vypnuté mobily a k vodě dorazili kolem jedenácté. Přidal se i Švorcák, který tím oprášil Innuendo Martina Dlabače, navíc se společně s KGB vydali i na spodek. Zde Švorcák však již nedopustil opakování svého veselého Okenního rodea z let minulých. Proklamované prohlížení Schodů se pak odbylo slovy: "Tak asi jedem rovnou, ne?" a eskymáčka si KGB vystřihl klasicky až daleko za Schody, kde už vůbec, ale vůbec nic není.

Domů jsme jeli v pozdním odpoledni a litovali, že všichni tak spěchali. Restaurace ve Včelné je totiž stále tak dobrá, jako ji známe, takže jsme se moc pěkně navečeřeli. A to už je z Čerťáků opravdu vše, nezbývá tedy, než abychom se zase těšili a pořádně natrénovali na příští rok.