Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Inu, za humny se jednou za rok konají závody a Vládce v kanálu by na prstech jedné ruky spočítal, a to by ještě zbyly čtyři prsty nevyužité. Bylo to moc pěkné, roztomilé a veselé :-) Tak jen čtěte, snad příště dorazíte.

Vzhledem k vyššímu vodnímu stavu se do poslední chvíle nevědělo, kde se pojede. Tlama nic moc a ve Vlnce je vody málo, i když jí je hodně. Nakonec zvítězila vlnka, kde je sice veselejší svezení, ale běžný smrtelník udělá přinejlepším flatspina čili otočku, a má-li štěstí, při pokusu o blunt dá roundhouse, čili otočku s výskokem. Naopak v tlamě se lze pokusit o četné válcové figury, leč vzduchu se pohříchu nedostává a zejména morálně slabší jedinci občas propadnou panice a nízkým pudům.

Každopádně tedy letos vlnka byla pěkná, ač se v průběhu dne se stoupající vodou měnila. Na výkony to však vliv nemělo, zejména ne na ten můj. Každopádně vědom si svých možností čítající základní otočku, půlotočku a pokus o roundhouse jsem se soustředil na tzv. entry move, neboli trik při nájezdu do vlny. I za přehoupnutí se přes vlnu (wavewheel) lze nějaký ten bodík navíc urvat, což vzhledem k tomu, že flatspiny dělají mnozí, ale entry move skoro nikdo, je nabídka, která se neodmítá. Zejména u těžších entry move je totiž poměrně velké riziko, že závodník po nájezdu do playspotu tento i opustí, zhusta dnem vzhůru, což pak ubírá drahocenné vteřiny při návratu do vlnky.

Nuže, entry move se mi podařil v obou jízdách, ale jinak zůstalo spíše u klasiky, čili flatspin (otočka), shuvit (půlotočka) a roundhouse. Nakonec se však podařilo to, v co jsem doufal, a díky entry move jsem se dostal před mnohé ty, kteří jinak ve vlně předvedli totéž. Takto jsem v kvalifikaci skončil na krásném jedenáctém místě, od postupu do semifinále mě dělilo necelých 14 bodů, což by byl jeden další povedený roundhouse na správnou stranu. Každopádně úkol jsem splnil a co víc, nedostal jsem příležitost svůj výkon zazdít další jízdou. Navíc jsem porazil Bartosze (vítěze ze Sopáče, co vyhrál v Tróji juniory) a další ostřílené borce. Sice mi to příště nejspíš natřou, ale... :-)

Kromě toho však proběhly i doplňkové závody, a to konkrétně FUN slalom a Down River Mass W.O.P. Prvně jmenovaný veselý slalom vedl kanálem z vracáku do vracáku, závodník se musel dotknout všech kontrolních míst a ještě splnit nějaké ty úkoly. Tentokrát to bylo hodně vodácké, čili o ovládání lodi. Výraznou výhodu pak měli ti závodníci, co si dobře zapamatovali, kudy vede trasa a jaké úkoly je potřeba plnit.

Od dotyku bóje vedla cesta k hodu tenisákem, pak přišel na řadu eskymák s pádlem či bez pádla a následně vypečený průjezd válečkem pod véčkem zprava doleva. K velké radosti zúčastněných bylo pak poslední číslo nacouvání do proudu a projetí tlamy pozadu. Pro závodění jsem zvolil creekovku, což však s ohledem na další vývoj událostí bylo možná mírně kontraproduktivní. Ač jsem totiž všechna stanoviště objel správně, cestou jsem stihl dát čelo ve vracáku u vlnky, na druhé straně jsem se dlouze přetahoval s bublákem a při traverzu válečkem mi to špičku koplo na druhou stranu, což se na lodi bez hran řeší obtížně a zejména dlouze. Ač s plným bodovým ziskem, musem jsem se nakonec sklonit před Kučerkou a spokojit se s druhým místem. Ale aspoň ženský vidíte, že to jde. Urodily se i nějaké ty krysy, ale kdopak by se bál plavat v kanále, že...

Down River Massacre W.O.P. (bez pádel) byl poněkud adrenalinovějšího charakteru. Předně byl k popukání pohled na pomalu se sunoucí skupinu dvaceti kajakářů, kterak se snaží prorazit si svou cestu ke slávě mezi vracáky a motajícími se soupeři. Zejména však člověk zažil pocit odevzdání se osudu, jež zejména nad véčkem byl poměrně intenzivní. Nakonec vyhrál Bouky a za holčičky asi Lenka. Nikoli překvapivě se dokonce urodilo i několik krys, čili srandy kopec, prostě typická kosatkovina.

Večer potom odjeli chlapi ještě semifinále a pak začala příjemná party se super kapelou, prý nějaké krysy. Svědci hovoří o pohodovém avšak nikterak divokém večírku, který však i přesto vyrobil mnoho mátoh ploužících se nedělním ránem kolem kanálu.

To byl však čas pro další Kosatkovu taškařici, závod hlídek náhodně losovaných po trojicích. Aby byly síly co možná nejvyrovnanější, v každé skupině musela být buď osoba něžného pohlaví a nebo polovičního pádla. Mne však Kosáč vytáhl až naposledy dohromady se dvěma Racky - kajakáři. Abychom však v duchu fair-play neměli výhodu převahy hrubé síly, zapůjčil jsem od Grázla jeho singl. Mé první seznámení s jeho lodí mi přineslo tři zásadní poznatky:
1) Prakticky nelze držet rovnováhu, natož pádlovat, což se záhy projeví zvrhnutím.
2) Přes silný despekt singlířů je kajakář schopen singl zvednout, a to i napoprvé.
3) Přes zvládnutí eskymáka je však potřeba věnovat zvýšenou pozornost nasazení šprajdy, kterou na singl prakticky nelze spolehlivě nasadit.

Čili trénink dopadl vcelku dobře, existovala šance, že v případě nevylehnutí, či spíše zalehnutí, se vše obrátí k lepšímu. Nicméně se začátek závodu hlídek odehrával opět bez pádla, takže jsem rozhodně neočekával nečekané. K pádlu do vracáku po cestě jsem se však dostal v lodi a bez cizího zavinění a dále cesta již ubíhala svižnějším tempem. Nad véčkem vhodil Kosatka do kanálu barel řka, že jest to tonoucí potřebující okamžitou záchranu a dovlečení zpět na břeh ke Kosáčovi. Můj úkol byl tedy jasný, nepřekážet Rackům a nevyrobit dalšího tonoucího potřebujícího okamžitou záchranu. Pravda, nad véčkem jsem zjistil, že singlu-rodeovce lze sice vnutit správný směr, leč je téměř nemožné se jím posunout. Záhy se však dostavil léta zapomenutý pocit radosti z objetí véčka, skoro jako za mladých časů. Racci mezitím hbitě vylovili tonoucího a nakonec jsme vybojovali skvělé první až druhé místo, protože se o vítězství dělily dva stejné časy.

Poté začala finále a zejména u chlapů bylo na co koukat. Entry move byl téměř povinností a Bubnik s Honzou Špindlerem ukazovali super čísla. Byly vidět blunty, helixy, donkey-flipy a dokonce dost vydařené pokusy o Mc Nasty. Nakonec naprosto zaslouženě vyhrál Honza Špindler, vítězná jízda s dvojitým entrymovem byla na hraně toho, co se ve vlně vůbec dá provést.

Pak přišlo balení, vyhlašování a tombola, kde zážitek z Kosatkova hereckého výkonu více než dostatečně kompenzoval špatný los. Nakonec jsem si ještě zajezdil na creekovce, ale už jsem byl z celého víkendu tak zničený, že mi to vydrželo jen jednu jízdu a pak jsem definitivně odpadl.

Každopádně to bylo super, moc príma a tak jen škoda, že jediní další Vládci, co si do Tróje našli cestu, byli Marcel s Beátou a to ještě jenom na čumendu. No nic, já to přežiju a vy teď aspoň víte, co by vám za rok nemělo utýct. Hlavně abych tam za rok zas nemusel zdary a nezdary zapíjet sám.