Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Aneb jak jsem si krásně zajezdil, zalítal, zachlastal a za...... :-) Žádný strom neroste do nebe a jednou to přijít muselo. Každopádně to byl super víkend, tak snad na příští závody pojede Vládců víc. ***Galerie***

Počasí kupodivu nebylo extra hnusné, vlastně začalo pršet, až když jsme s Karlem přijeli v sobotu ráno přímo na Sopáč. Vydatný déšť chvílemi bubnoval na blátivou zem, hladinu hasičské nádrže i na střechu motorového zázraku vyrábějícího umělý válec, technický i vodácký unikát.

Po deváté začala registrace a přes bahnitou pláň se začaly klátit mátohy nesoucí zjevné znaky vydatné páteční party. Každopádně po desáté se roztočily stroje a tak jsme se pěkně smočili při úvodním volném ježdění. Daly se dát pěkné loopy a cartwheely, což bylo tak moje maximum, jak ostatně potvrdily i mé kvalifikační jízdy. Hned při první jízde však válec odpadl a v nastalé technické pauze jsme se přesunuli na vrcholky místních atrakcí vodácké disciplíny zvané slopestyle. Kromě obligátního skokanského můstku je zde i trámová konstrukce pro slide na klacku, velmi vtipné.

Hrdinou mého mládí byl nicméně Sakala, takže jsem si po úvodním slide po klacku vyšlápl na můstek. Karel utrousil nelichotivou poznámku a s tím, že se nechce zabít, odložil svůj let na neděli. Já jsem aspoň odložil pádlo, abych si jím nevyrazil ty zuby, co mi zbyly po přípravě vleku na Francii. Nahoře mi pak Zoid stručně vysvětlil podstatu triku zvaného Californie, což je v podstatě vrut opsaný podél osy lodi. Trik je to netriviální a šance začátečníka spíše teoretické.

Štěstí začátečníka (o talentu, mrštnosti či jiné kvalitě mého kanceláří zoceleného těla netřeba spekulovat) se zasloužilo o neuvěřitelné a tak byli diváci svědky velmi povedené, rovné a dotočené Californie, kterou znalecky pochválil i Zoid osobně. Tím jsem se zařadil mezi finalisty tohoto srandazávodu a hned druhým skokem jsem ukázal, že zcela náhodou. Opakovaný trik se lehce zvrtnul a skončil nekompromisním přistáním po hlavě s vyražením dechu. Dobrým zprávám naštěstí nebyl konec a tak jsem svůj třetí finálový skok vcelku zvládl, ač již zjevně nedosáhl kvalit prvního báječného letu.

Vyhlášení vítěze této obskurní soutěže se nicméně odehrálo hlasováním diváků, kde v nevýrazném hučení davu zanikly mé šance jednou taky něco vyhrát, neboť "největší" ovace a litrovku kapitána Morgana sklidil domácí borec Honza Špindler. Tak či onak jsem v sobě odhalil dřímající talent nabízející další jedinečnou možnost si rozbít hubu.

Po vyhlášení se podařilo zprovoznit stroje a pokračovala klasická kvalifikace, kde jsem si svými loopy a cartwheely vybojoval krásné 16. místo a získal 215 bodů za obě jízdy. Karlovi válec moc neseděl a přes urputnou snahu mu toho moc nezapočítali, poslední však nebyl :-)

Když za proměnlivého počasí dojezdily i ostatní kategorie své kvalifikace, rozbily se stroje definitivně a odpadlo tak noční ježdění. Škoda. Čas jsem si šel ukrátit svou nově nalezenou kratochvílí, neboť skokanskou rapmu doma opravdu nemám. Kromě pár obstojných otoček se mi podařilo podělat backloopa, jež mi opět připravil chvilkovou dechovou indispozici, kterou jsem cítil ještě druhý den. Alespoň jsem si vzal předsevzetí, že backloopa už zkoušet nemusím.

Po celodenním průběžném osvěžování pivem pak nevyhnutelně přišel večer a s ním závěrečná korekce pitného režimu. Pokecali jsme s Vacinou, Kadlikem, Pandou a budoucím vítězem, který ladil formu rozumně uloženou tuzemskou měnou. Kromě toho Kadlik trápil malé kotě. Ač by člověk předpokládal, že biolog se bude k roztomilé chlupaté fauně chovat mile až něžně, Kadlik zřejmě v zacházení se živými organismy ustrnul u kvasinek, což kotě ocenilo smutným mňoukaním a zoufalými pokusy o útěk, načež ho Kadlik ukázal přítomným psům. Když se mi konečně podařilo vystresovanou kočku mu vyrvat, poškrábala mě na hlavě, což od ní vzhledem ke slídícím psům nebylo moudré. Každopádně postupem času jsme dopili a kotěte se ujala Vacina. Mezitím o kus dál málem začala bahenní bitka, což matky aktérů v marné snaze o poslední výchovné zásahy ocenily konstatováním, že to teda prát nebudou. Stejně budou. Bahno nakonec zůstalo na zemi, zatímco lodě se v průběhu noci přestěhovaly do nádrže. Prý místní kolorit, ale na druhou stranu aspoň částečná ochrana proti nenechavcům.

Nedělní ráno bylo línější soboty, mně nicméně stačilo ujít deset metrů od auta ke břehu a se snídaní se usadit na břehu, neboť celé dopoledne probíhala finále jednotlivých kategorií. Překvapení se konalo jedině snad v K1M, kde horký favorit Jan Špindler nevídaně pokazil své jízdy a vítězství si tak zaslouženě zajistil Bartosz Czerwiński, který vyhrál i juniory.

Pak začalo i volné ježdění, tak jsem se ještě naposledy navlékl do gumy a dal si pár výplachů ve válci. Časem se tam naštosovalo dost lidí, tak jsem si šel ještě skočit, což nakonec nedopadlo špatně, dokonce se mi povedla i jedna Californie. Když už jsem byl v nádrži bez pádla, dal jsem si rovnou pár koleček jenom rukama, když se to stalo. Po poměrně pěkné jízdě s cartwheely se mi nepovedlo zvednout hned ve válci, ani napodruhé, ani napotřetí... A pak už vůbec. Ač jsem se ještě nadechl, zvedání rukama jsem už jenom mrvil a tak nezbylo než zatáhnout za katapult. Kadlik se ani moc nesmál, jenom jsme pak spolu řešili, kdy že jsem vlastně krysil naposled. Kol a kolem jsme dospěli k tomu, že to mohlo být tak jaro 2005. Pamatuju si krysku dole na kanále, to bylo po té taškařici v Jesenném.

Ale to už je hodně dávno. Pak už jsem se konečně naučil eskymovat a od té doby mám buď štěstí a nebo amnézii, tak schválně, jestli si někdo vzpomenete na něco pozdějšího. Každopádně na krysu s pádlem si budete muset ještě počkat, i já jsem teda zvědavej, jak to dopadne :-)