Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Moudří už vědí a ostatním dáváme na vědomí…, prostě jsme zvedli kotvy, zanechali vás věrné kamarády s pádlem dvojlistým a i ty klečící prosící svému osudu a odfrčeli jsme na druhou stranu naší modré planety, na Nový Zéland.
Země z vodáckého hlediska, a nejen z něho, naprosto výjmečná a výtečná.
Poté co jsme z jedné ošuntělé a dost zanedbané dodávky udělali náš domov, jsme se vypravili vstříct všem těm báječným dobrodružstvím. Nejprve se na nás usmálo štěstí a my sehnali tu nejlepší loďku pro Vendulku – Jefe Chico od Liquidlogiku. Potom jsme strávili pár hodin v továrně Bliss Sticku, kde jsme všechno okoukali a já si odvezl funglového Mystika.
Bohužel na Severním ostrově bylo všechno suché, a tak nám nezbylo nic jiného než vzít za vděk oceánem a naše loďky pokřtít v něm. Surfovačka byla báječná a zajisté to bylo plnohodnotné pokřtění.
Ale rychle na Jižní ostrov, který je naprostou Mekkou pádleru.
Nevím jestli jsme to měli napsáno v knize osudu, ale na opuštěné silničce „In the middle of nowhere“ potkáváme našeho kamaráda z ČR, který měl být tou dobou na Islandu. No a když se tak stalo, tak by byl přece hřích nevyužít situace a společně si nezapádlovat (i když je to klečící prosící). S Ondrou sprášíme na rozjetí pár lehčích řek – Matakitaki a několik úseků Bulleru. No a jako třešničku na dortu a báječnou tečku za tímto setkáním se proletíme přes hranu Mauria falls. Nejdříve je mi hej, protože je to Ondrův plán sjet tyhle vodopády a my tu na NZ budeme ještě dost dlouho. Takže nemusíme nikam spěchat a dát si je můžeme jindy. Ale znáte toho hnusného hlodavého červíčka, který většinou zvítězí. Takže je to tu, sevřený žaludek, totální TAR, netrpělivé popocházení a prostě všechny ty symptomy totální nervozity, když už se jednou rozhodnete. Ondra jede, najíždí parádní stopu a už dole výská. Má to za sebou. No a je to na mě, ach jo. Táhnu nahoru loď jako starej nervózní spráskanej pes. Ale s prvním záběrem pádla, už vím, že jediná cesta na břeh je až tam dole pod vodopádem, a tak nervozita mizí.Hup a jsem dole, totální eufoška, co vám budu povídat.
Další cesta nás zavede na West Coast, kde je fúra řek, ale většina je opravdu hodně z kopce a my jsme ještě tak mladí. Zachraňují nás bídné vodní stavy a my volíme jednu z větších řek- Whataoru. Musíme však pár dní počkat na helikoptéru, čas si krátíme pádlováním po místních mořských lagunách, kde nám společnost dělají volavky a kormoráni.
Konečně je vrtulník připraven a my společně s partičkou raftařů odlétáme. Už samotný let je nepopsatelným zážitkem a my si užíváme helikoptérového efektu, kdy vlastně na té řece pod námi nejsou žádné válce a všechno je to naprosto čisté. Opak je pravdou. Vytahujeme naše kajaky z transportní sítě, loučíme se s raftaři a mažeme dolu. Čekají nás tři nádherné soutěsky a tak nechceme ztrácet čas. Je to bomba, koukněte na fotky v galerii, protože stejně se to slovy popsat nedá. Všechno pěkně prohlížíme a fakt si to dáváme na jedničku. Jo, tak takhle si létat a pádlovat celý život, to by bylo.
Další vodáckou zastávkou je řeka Kawarau, velká vodnatka na které vás překvapí báječné bubláky a nevyzpytatelné proudy. Prostě si tak pádlujete a najednou vedle vás vyroste takový velký květák, co se vás snaží zvrhnout a požrat. Po chvilce si zvykáme a užíváme si téhle zákeřné zeleniny. Prostě jsme přežili útok květáků.
Při cestě za prací na sever Jižního Ostrova si ještě dáme dvě odlehlé říčky v okolí Christchurche. Na jedné z nich si vyzkoušíme, že odstopovat zpět pro auto není NZ nic jednoduchého. Bere nás sice první auto, ale až po tom co ujdeme 11km z 15km.
Ještě stihneme dát naší srdeční záležitost Buller a to snad jeho všechny úseky, které za něco stojí. Buller jsme dali opravdu hodněkrát a vždy měl jinou vodu a vždy to bylo úplně jiné kafe. Dokonce se nám poštěštilo jeden úsek pádlovat s Německými kajakáří ve věku 65+. Jeden z nich bych dokonce v 70-tých letech na mistrovství světa. Jaká to čest a klobouk dolu, nechci se vidět v jejich věku.
Nyní bohužel přišla zima a tak jsou naše loďky často přimrzlé k zahrádce našeho pojízdného domu a nebo je vytáhneme na moře či jezera, kde je přetransformujeme do podoby seakajaků.
Takže nám držte palce, ať příjde brzo jaro a my můžeme zase pádlovat. Stejně to děláme proto, abychom se s vámi mohli podělit o zážitky a honit si před vámi trika:-)Jo a jinak nám snad už za chvilku zase začne pádlovací sezóna, přesouváme se totiž na Severní ostrov.
Tak mějte super zbytek léta a cca v lednu na viděnou, tedy pokud nás nechcete potkat na NZ a nebo na Kostarice. Jo a budeme mít nejdelší Štědrý den, odletáme z NZ přesně 24.12 večer, tak snad uvidíme v oblacích Ježíška:-)
Pilně pádlujte a neseďte doma v pohovkách.

Charlie & Vendulka

PS: Pár fotek jsme dali do galerie a více jich je spolu s vyprávěním na www.charliesblok.blogspot.com