Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

České Vrbné aneb můj první zájezd

NÁKLON, CO ZASE HLEDÁŠ, RUM– tato 3 hesla provázela celý víkend. Náklon na mě všichni pokřikovali a já se ne a ne pořádně naklonit, tudíž jsem často plavala hlavou dolů. Jirka zase nepochopil, že mám ve věcech svůj systém a nemusím nic hledat. A rum může vždycky za všechno a příště zůstane doma.

Náš víkend v Budějovicích začal pátečním odjezdem z Prahy a kluci ani neměli takový zpoždění, jak jsem u Lukáše zvyklá. Po příjezdu jsme postavili stany a šli čekat na druhou trojici do místní restaurace, kde byla i krásná Maruška s maminkou a chlapci si mysleli, jak jsou neodolatelní. A jelikož za barem byly jen tyto dvě dívky, mně stačilo ke štěstí pivo a becherovka. Protože trojice pořád nepřijížděla a ani se neozývala, ze žalu jsme těch piv vypili víc. No a pak už noční koupání atd., jak jinak.

Ráno bylo už horší, a ne jen kvůli dešti. Kolem 12 přijela Blanka, Ještěrka a Jindra, tudíž jsme to šli oslavit znovu do restaurace a pomalu se oblékli do hydra.

Nahoře jsem to rozjela a dávala jsem jeden loop za druhým a pár lidí jsem zachránila před utonutím- přesně tak dlouho jsem nandavala šprajdu a fantazii mám bohatouJ

Po naivních představách jsem sjela do vody a zjistila, že na Pavlově kajaku se eskymuje docela dobře a tak jsem se mohla vydat po proudu( tímto Pavlovi moc děkuju za pujčení!!).

Vracáky jsem ani moc neriskovala a když už, tak jsem se občas cvakla, shodou náhod zvedla. Akorát jedna krysa byla, ale kluci byli připraveni mě zachránit, za což jim taky děkuju, i Lukášovi za trpělivost a holkám za rady…

K večeru nám Jirka pod tlakem rozdal žetony do sprchy a tak se nás půlka nechala přemluvit a do sprchy šla. Já sice na vodě sprchu nepreferuji, ale na koupání v řece byla dost zima a Jirkův stan by mě nevykoupanou asi také nepřijal.

Taky jsme měli dobrou večeři, v našem altánku pod plachtou a s lavičkou a stolem a dalšími kamarády.

Večer proběhl slušně a poklidně, bez škod a zranění. Někteří to zabalili dřív, ostatní si vínem připomněli Francii.

Ráno nás přivítala modrá obloha a po snídáni studený hydro. Opět jsem nasedla do žlutého draka a učila se dělat větší náklony, někdy úspěšně, jindy ne.

Odpoledne už bylo horší, všichni šli na oběd, akorát já s Lukem pořád trénovala. Pod mostem nad míchadlem jsem už mávala Jirkovi, stojícímu na mostě, proplouvající bez kajaku. Dole mě to vyfluslo a já se po chvíli vydrápala na kameny porostlé slizem. Možná kdybych si dala pečenej bůček k obědu, jako ostatní, měla bych i sílu eskymovat ale ke konci už jsem i párkrát krysila. No, co by to bylo za vodu bez krys, navíc jsem jela v kajaku podruhé.

Někteří vyměnili kajak za brusle a jeli se kochat krásami okolí.

Pak už se jen balilo, někdo si zase neodpustil poznámky typu „ co zase hledáš“ nebo „dělej“, a nastalo rychlé rozloučení. Bez slz, pokousaní od komárů, kteří asi nejvíc lezli na mě(asi ti budějovičtí taky nepohrdnou rumem) a se sluncem v duši( tedy v zádech), protože jak to tak bývá, skoro celý víkend pršelo a v autě na cestě do Prahy byl pařák..alespoň to všechno uschne.

Akorát bych ještě spala pod širákem a večeřela v trávě z ešusu, ale na ten pražský šok jsem si už po letech, kdy jezdím na vodu, zvykla.

Každá voda nám něco dá. Vždycky tam získáme pár modřin( a že jich mám po tomhle víkendu dost), ranních kocovin a nové kamarády, kteří nás a naše věci vytáhnou z proudu, a takových není nikdy dost, žeJ

Bára