Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Pověstmi opředená Trnávka opět nezklamala. Každý ostatně ví, že žere lidi. I s loděma. I s pádlama. Chcete zažít boj o život? Zápolit o centimetry? Vidět Soukalíka eskymovat? Pak se musíte osmělit a Trnávce se postavit čelem.

Na Trnávku jsem tentokrát jel s Karáskem, Kačkou a Marcelem, takže jsme přijeli bez bloudění(!) a včas(!!!). Pablo byl lehce zdržen v Praze, ale ztrátu pak prý doháněl na dálnici, jak jen to Fabka dovolila. Stejně jako pokaždé jsme po zaplacení dostali dementní startovací čísla a vyrazili do vln. Sešlo se nás nakonec docela dost, kromě Karáska, Kačky a Marcela ještě dorazili Pablo, Petr, Soukalík, Hanka a Karel. Inu, kdo by si taky nechal Trnávku ujít :-)

Tak a čím že je to vlastně Trnávka tak drsná? Předně je potřeba ujistit čtenáře a čtenářky, že sjet Trnávku není až tak strašně strašné. Pravý adrenalin nastává, když si pádler vyhlédne lajnu neboli stopu, kterou se chce dostat do dalšího vracáku. Obvykle záhy zjistí, že stopu udrží jen s krajním vypětím sil, pokud vůbec. Proud jej rozmázne o ocelovou konstrukci překážky a s jazykem na vestě nebožák zastaví o tři vracáky níž, než původně plánoval. Zastavit lze rovněž v několika žumpách a válcích, které nepozorné pádlisty vítají s otevřeným chřtánem.

Nemá cenu příliš rozebírat, co jsme na Trnávce dělali. V zásadě jsme jezdili pořád dokola a užívali si bouřícího živlu. Pravda, nejlepší je vždy první jízda, neboť je člověk pln elánu, nadšení a síly. Zatímco elán a nadšení zůstávají, síly ubývají o poznání rychleji a pádlista se musí mít na pozoru.

Předně zapomeňte na to, že byste se na Trnávce postupem času zlepšovali. Nejlepší bude vždy první jízda, neboť to je člověk čerstvý, silný a mrštný. Od druhé jízdy je pak už jenom unavený, unavenější, popřípadě najedený (pokud vám ovšem v hospodě stihnou uvařit oběd). Dílčí úspěchy jsou docíleny jen za maximální snahy neúměrně vyčerpávající jezdce. Jako příklad budiž uveden Soukalík, který se při několikáté jízdě zvrhnul (!) a musel tedy eskymovat (!!) a to několikrát(!?!?), protože jej proud přimáčkl ke zdi. Naštěstí pro jeho čest se nakonec s úsměvem vynořil a prskaje kompenzoval kyslíkový dluh.

Večer jsme rozdráždili gril a věnovali se zevlování, pivu a zase zevlování. Na druhý den jsme zbyli jenom čtyři z Karáskova auta, ostatní zřejmě pochopili, že v neděli to s jejich výkonem lepší nebude, a tak proč zbytečně riskovat potupné krysení, že. Zatímco tedy mnozí již na letošní Trnávku vzpomínali s příjemným mrazením v zádech, nad Marcelem se teprve stahovala mračna, neb Trnávka jaksi nenechává své oběti zbytečně nabýt dojmu, že by snad nebyla tak strašná, jak se tvrdí. Tedy Marcel nedbaje na rady starších a zkušenějších, že dvanáct jízd bohatě stačí, když ještě na poslední již mnoho času nezbývá, k tomu si nevážil své premiéry do té doby krysou nezkalené, vyrazil na zteč a přišlo tedy nevyhnutelné.

Byvše unaven jsem Marcela ubezpečil, že to už pojedu výhradně rovnou dolů, tedy bez zbytečného zastavování ve vracácích. A když tedy bez vracáků, tak důsledně. Člověk míní, Trnávka mění a Marcel mi to v tomto ohledu nijak neulehčil. Vše začalo tím, že se bludný raft zasekl v Pablově oblíbeném válečku nad druhým mostkem, znalci již tuší... A nemaje kudy jej objet, zůstal Marcel viset na pneumatikách nad válcem. Majíce vracáky zapovězeny, čekal jsem o válec níž a bavil se tím, kterak se po odjezdu raftu Marcel usídlil ve válci a nemohl ven. Inu, rodeo je třeba pilovat pravidelně, nejenom s creekovkou na Trnávce. Nemaje dostatečnou průpravu, přemluvil Marcel kolemčumící, by mu hodili házečku, do které se mu hbitě zamotalo pádlo, takže si následující výplach už nemohl dostatečně užít, a tak mladý, nadějný, silný, neohrožený a jindy skvěle zvedající Marcel podlehl tlaku okolností a potvrdil, že Trnávka to zadarmo fakt nedává.

A tak jsme doplavali až dolů, odlovili, nasedli a vyrazili do hospody, kde nám narozdíl od soboty přinesli oběd včas. A to byla také tečka za tímto velmi vydařeným víkendem. Ještě musím poděkovat Karáskovi, neboť jsem po dlouhé době měl odvoz až před barák, a pak už opravdu nezbývalo, než se začít těšit na další Trnávecké veselí. Třeba to příště nasmažíme 14x :-)