Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Slyšeli jste o Untertalbachu? Ne? To je chyba. Tenhle rakouský potok je legendou a naprosto zaslouženě. Taky ovšem trvalo, než se tam někdo z oddílu vydal...sjel...a nerozbil si hubu :-D Karle, Petře, dost dobrý!

S Doktorem jsme byli dohodnutí, že ten víkend pojedem do Rakous na vodu. Nejdříve to vypadalo, že pojedeme 2, ale poté, co Doktor překonal hlubokou náklonnost, kterou chová k Ťutínovi z loňské Korsiky, se přidal ještě Ťutín. Ještě odbočka: druhý dlouhý květnový víkend jsem měl jet s Doktorem také na vodu do Rakous a ve čtvrtek v poledne, 4 hodiny před odjezdem volá, Doktor že má vyrážku a nikam nejede.

Petr na šestimetrovém vodopádu

Proto když ve čtvrtek v jednu volá Doktor a říká "Houstone máme problém" si říkám, že asi zase budem doma. Naštěstí se ukazuje, že si náš skoro docent jenom založil někam klíče od vozu. A že teda pojedeme mým vozem, a že mu na Suchdol mám přivést drát, páč má loď v autě.

Otevření Doktorova auta trvá slabou hodinku a uvnitř nalézáme nejen loď, ale i klíče od vozu a tak po nakládce jedem. Oproti dohodnutým 5 vyrážíme z Prahy v 8 hodin, čímž dosahujem standardního ekonomického zpoždění 3 hodin :-) Dojíždíme k Frauenweisenbachu a spíme, ráno mě budí Doktorův něžný kopanec a já jsi to jdu prohlédnout. Hned v úvodu si někdo zaparkoval na házečce loď. Asi čekal až voda tak o metr padne. No po prohlídce je jasno, že tohle dneska asi ne.

Přejíždíme na Gimbach který nemá vodu. Loni jsme prohlíželi u Hallstattu potok jménem Waldbach -vypadal pěkně až na ty stromy. Letos opět vypadá pěkně, akorát stromů je tam stejně a ještě jsme našli sifon, takže by se toho víc neslo než jelo.

Nakonec si dáváme dvakrát Kopáč za 125cm a je to velice pěkné poježdění. Další den je na pořadu Untertalbach. Loni jsem kolem něj dvakrát pobíhal. Jednou měl vody moc podruhé málo, a každopádně se mi líbil. Jedná se asi o 2 kilometry řeky, kde kilometr je volej a na tom druhém kilometru je 5 slidů a jeden 6m skok.

Po příjezdu vidíme ,že vody je akorát. Doktor nám oznamuje, že je nemotivován a nepojede, ale ať si to klidně jedem sami. No, co teď? Celé jsme to prošli a na rozdíl od loňska mi žádné místo nepřijde nějak moc obtížné, všude vidím jasně kudy jet. Na druhou stranu se mi moc nechce to sám najíždět a jet to jenom s Ťutínem. No, nakonec jdeme do toho. Jsem pekelně nervózní a Ťutín mě nechává se v tom vydusit, páč se do hydra souká 30 minut. Ten člověk si neumí sám obléct vestu. Konečně jedem. První nás čeká asi 2 metrový stupeň do vývaru. Jdu jistit a Ťutín jede. V poho. Soukám se do lodi a také jedu v poho. Nervozita opadává. Další na řadě je slide co se jede vlevo a pak chvilku nic a pak ten vodopád. Doktor říkal, že se to jede vlevo, inu tedy vlevo. Najíždím a vidím malý stupínek před hranou přes kterej se to má jet. Zahýbám k němu a hup a ještě jednou, tentokráte o něco větší hup.

Je to euforické, strach je téměř pryč a už si to jenom užívám. Za chvilku doskakuje Ťutín, který je také v euforii. Kloužeme další dva slidy a pak je tu slide u mlejna, který se jede vlevo. Vše se daří a jedeme k poslednímu místu: Skůček a po něm dlouhý , ale opravdu dlouhý slide. Celé je to lepší jet vlevo, a tak to tedy jedeme vlevo. Nádhera. Hned pod slidem je válec co tlačí nenápadně, ale jistě do podemletí napravo, trošku zaspím a už mě to tam cpe, naštěstí v okamžiku, kdy se práskám, tak jsem už venku. Takže akorát eskymák, a je to za námi. Teď už jenom ten druhý kilometr klidu a jsme u vysedačky. Ten strach na začátku stál za ten pocit na konci.

Ještě se jedem kouknou na Taurach, který vypadá dost z kopce a má málo vody, i když víc, než co jsme tu byli loni, tak snad napřesrok. Teď už jen večírek s Karabáčem, který dorazil z Gratzu, a večeře. Při večírku konzumuji dost jednotek alkoholu a ráno je kalné, i když mě budí sluníčko. Z včerejšího alkoholického programu Untertalbach, Kopáč a Frauenweisenbach odpadává Frauenweisenbach.

Nasedáme a já pořád cítím ten včerejšek. Pročež do vstupénky padám dost laxně, dávám vpravo čelíčko a už bydlím. Po 3 zvedání jdu z lodi, a že bych se jako nadejchnul, ale jsem pořád pod vodou a hrabání rukama je mi prd platný. Voda mě bere ke dnu a já se odrážím nohama s tím, že snad půjdu nad hladinu, ale nedaří se. Po dvou pokusech už panikařím a říkám si, že až omdlím tak mě to snad pustí. Naštěstí na třetí pokus se odrážím a jsem za válcem. Loď i pádlo chytili kluci. No chvilka rozhodování jestli se na to nevybodnu, ale nakonec si říkám, že to dojedu. Jedu dost nejistě, ale pod vodopádem už mám morál částečně zpátky. Nad mlejnem krysí Karabáč a ničí si klečení v lodi takže končí. My spokojeně dojíždíme dolů.

Přepravujeme se na Kopáč, který od pátka klesnul, ale stejně je to báječné svezení. Potom si už jen zabalíme a hurá do Prahy. Byl to báječný víkend.