Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

A je tady zas jednou pondělní ráno, člověk se vrhá do spárů pracovního týdne, těší se na neuvěřitelná dobrodružství, která mu přinesou povinnosti vzorného občana (speciálně pro Pavla zmíním i povinnosti vzorné občanky :-) ), a při tom si vzpomene na ten otravný víkend, který ho zas jednou odtrhl od milované práce. V mém případě to znamená, že si spočítám modřiny a všechny svaly, které mě bolí, a v paměti zapátrám po tom, jak se to všechno stalo ...

Bylo to asi takhle: Pátek večer - sbírání nadšených obětí, průjezd zasekanou Prahou, v tříčlenné sestavě Jirka, Pavel a já jsme pokračovali do Tesca v Plzni a pak dál směr DEUTSCHE WELLE. Začátek víkendu byl tady, tak jsme zapili páteční noc a plánovali se vyspat před podáváním vrcholných výkonů ve vlně. Člověk (speciálně pro Pavla: Žena...) si tak leží ve spacáku, snaží se usnout, pokud ještě nespí, a najednou si tak přilítne helikoptéra a pěkně si na něj posvítí. Začínalo nám to slibně, nejdřív ježdění vlaků, pak helikoptéra a policejní auto na sebe taky nedalo dlouho čekat. Poté, co jsme ukázali naše ausvajsy, jsme se dověděli, že někdo přepadl benzínku a utekl směr tma, řeka a náš tábor. Zavtipkovali jsme si s policajty a pak jsme to už doopravdy zalomili a ve zdraví se dospali sobotního rána.

Sluníčko u snídaně, kterou radši nebudu popisovat, aby mě někdo nenařkl z provokování, slibovalo krásné počasí a ideální podmínky pro blbnutí. Ale to by se Murphy nejmenoval Murphy a zákony by nebyly zákony, kdyby to s počasím vydrželo. Když jsme byli v hydru tak se nám zatáhlo a místy nás i profouklo. Prostě opravdu ty pravé vodácké podmínky a tak jsem zahájila svou plattlingovou premiéru. A zase všechno jak má být :-), samozřejmě došlo hned ze začátku na mé často nacvičované figury šroting, šroting, šroting a vising. Pavel s Jirkou mi ukazovali, jak se to dělá, ale já se úspěšně nedala odradit od toho, co se mi osvědčilo ještě když jsem s vodou začínala. Člověk (pro Pavla: Žena) přeci nemá tak často šanci eskymovat při každém pokusu o něco rodeového a to nemluvím o výplachu očí, pomlácených prstech a podobných příjemných věcech. Prostě každý z nás si to užíval, jak uměl, než přišla únava následovaná obědem a siestou. Murphy výjmečně nezafungoval, sluníčko nám zasvítilo, takže jsme navečer nahodili relativně suché neopreny, kluci se šli pozdravit s vlnou a já s rybičkami a bublinkami. Jezdili jsme jak se patří a nakonec se i mně místy podařilo něco jiného než eskymák. Večer jsme otestovali místní kafe a seznámili se se slečnou servírkou. Pavel byl tak překvapený, když na nás promluvila česky, že se úplně zapomněl zeptat, co je to přesně ten “erotic mix”, který měli napsaný v nabídce.

Sobotní večer byl jak jinak než společenský, od přechylování a gendrového popichování jsme se dostali k daleko poetičtějším tématům jako pavouci a arachnofobie. A co by jste řekli :-) ... jen co se někdo, žena, přizná ke strachu z pavouků, objeví se jí na noze ooooooooooooooobrovitánský pavouk s 20 nohama, 30 rukama a s nejméně 50 očima. Jirka se ho chvíli snažil odstranit nějakým nástrojem, než Pavel použil své holé ruce a zachránil mě. Tímto mu patří mé díky a pro příště vím, že se všechny fobie mají držet v tajnosti. Tak jsme tak pili, jedli, hodovali, probírali, kolik že těch nováčku se nabere, jaké žrací a jiné akce se podniknou, až došel svařák. Jasná obloha a hvězdy slibovaly jak jinak než “teplou” noc, tak jsme jim popřáli dobrou noc a šli jsme spát.

Předpověď na neděli byla více než příznivá, ale známe ty rozdíly mezi teorií a praxí. V neděli ráno se dokonce i Pavel nestačil divit. Už nevyskočil ze spacáku a nepokřikoval něco o tom, že hadi ve stanu mají vstávat. (Sice nevím, kde na to Pavel přišel, ale já jsem tam za celou dobu ani jednoho hada nepotkala a ani neviděla.) V neděli ráno byl Pavel krotký, do 11 čekal, než se zvedne mlha, pak se na nás mračil, nadával na počasí a odmítal všechny narážky na svou negativnost. Po snídani, tedy kolem 12. hodiny, mlha opadla a čekal nás ten nesnesitelný kýč: čistě modrá obloha, sluníčko, žlutě zbarvené stromy a zelená tráva, místy s hnědými nástrahami. Někdo jezdil jako kultivovaný člověk, někdo jako zvíře :-), “zuřivostí” odhazoval pádlo a vrhal se vstříc živlu s holýma rukama, přesně tak, jak si to nacvičil na pavoukovi. Dívalo se na to ale fakt dobře ;-) ...

Za vydařenou tečkou, jsme se sbalili a vyrazili. Zastávka v Klatovech na kafe a dort ukázala, kdo z nás třech má největší štěstí, a byl to Jirka. Sice jsme všichni měli úžasný višňový dort, ale jedině Jirka ho měl i s peckou. Při té příležitosti jsme si zopakovali biologii a teoreticky spočítali, kolik má člověk nebo žena žeber. Já bych se spokojila se spekulacemi, které přeci jen nechávají dost prostoru pro fantazii, ale takový Pavel na to šel vědecky podle počtu obratlů a nakonec si to ještě ověřil u někoho studovaného. Takže teď jsem už taky dovzdělaná, vím přesně, kolik mám žeber a kolik kterých obratlů a se spekulacemi je konec :-).

Na závěr přinesl víkend velké poučení: pravá a levá pádla se navzájem nesnášejí a při tom, jak se na střeše auta dohadují, které je lepší, dělají děsný kravál. Takže z toho logicky vyplývá, že LEVÉ pádla jsou samozřejmě NEJLEPŠÍ a ty pravé jsou strašně netolerantní :-).

Díky za skvělý víkend a snad zas někdy brzy na vodě ;-)

Jana H.